Vyráběli jsme knoflíky už za Napoleona
Od té doby se hodně změnilo, ale základ naší práce zůstal stejný. Dodnes vyrábíme z českých materiálů, v české dílně, s velkým podílem ruční práce.
Zásobili jsme českou šlechtu i pařížské salony, dnes jsme tu pro všechny, kdo umí ocenit vkus a kvalitu. Vyráběli jsme knoflíky pro četníky, dnes vyrábíme pro policii.
Přečtěte si náš příběh a navažte na něj vlastním knoflíkem ze severních Čech.
První knoflík cinknul o stůl před 250 lety
Psal se přibližně rok 1770, když u nás v česko-německém pohraničí vznikl první cínový knoflík. Zazvonil o stůl, jako by chtěl symbolicky odstartovat éru slavných severočeských knoflíků.
První výrobcem zboží z cínu u nás byl Christian Hieke z Petrovic, první továrnu na výrobu knoflíků pak postavili bratři Winklerovi v roce 1783. Jistě tenkrát netušili, že tak odstartovali výrobní odvětví, která nás proslaví po celém světě.
Z Petrovic se výroba postupně přesunula do Tisé (německy Tyssa). A právě tady začíná náš příběh.
Knoflíkářská Tisá zdobí celý svět
Praha, Berlín, Paříž i Milán – tady všude byste na počátku 19. století potkali zdobné knoflíky z Tisé.
Učedníci z prvních knoflíkářských firem postupně vyrostli ve zdatné řemeslníky. Díky nim začaly české knoflíky zaplavovat Evropu.
Koncem 19. století byste tu už našli 68 drobných výrobců a řemeslníků, celkem 800 pracovníků, kteří vyráběli překrásné knoflíky. Většinou se jednalo o rodinné manufaktury.
Takový potenciál neunikl zahraničním investorům, díky kterým se v Tisé a okolí setkaly tradiční postupy s moderními podněty. Výroba se modernizovala, sortiment se rozrostl: kromě zapínacích knoflíků si získaly oblibu knoflíky manžetové, límcové a náprsní.
Přichází válka
Knoflíky z Tisé nabývaly na popularitě. Válka však nikoho nešetří.
První světová válka s sebou přinesla zúžení odbytišť a nezaměstnanost. Knoflíkáři se ale přizpůsobili. V Tisé se začaly vyrábět rukavičkářské knoflíky, sponky, háčky, poutka, šroubky, deštníková kování… Sortiment byl tak bohatý, až byl nepřehledný.
Až druhá světová válka zasadila výrobě bolavou ránu. V roce 1938 došlo k nucenému ukončení výroby a po válce se továrny jen těžko oklepávaly. Do hloubky narušený výrobní proces, nedostatek materiálu… Místo původních německých majitelů přebrali výrobu národní správci.
Do konce roku 1945 bylo opět v provozu 15 podniků. Do Tisé přicházejí odborníci, kteří nebyli odsunuti a měli zkušenosti s výrobou jablonecké bižuterie. V té době funguje po světě víc než 250 výrobců knoflíků, o knoflíky z Tisé je ale zájem v desítkách zemí.
Čas KOH-I-NOORu
Jednotlivé podniky se postupně spojily pod Ústřední národní správu. Část jich zanikla, zbylé se v roce 1950 přidaly pod nově vzniklý KOH-I-NOOR Děčín.
V Tisé teď vznikaly nejen knoflíky, ale i kovové doplňky uniforem nebo řetízky, které se původně vyráběly v Jablonci nad Nisou.
O knoflíky z Tisé byl v tu dobu po světě obrovský zájem. Závod se jako jeden z mála v Evropě specializoval na módní a filigránové knoflíky, které odsud putovaly do Německa, Anglie, Ameriky, ale i Japonska nebo Saudské Arábie.
Pod značkou KOH-I-NOOR Děčín jste mohli výrobky z Tisé koupit až do roku 1993. Po privatizaci se závody znovu rozdělily na několik podniků. Některé zanikly, jiné se ale rozhodly navázat na svou tradici. A k nim patří i dnešní TYSSA METAL.
Ručně vyrobený knoflík má své místo i v roce 2020
A tak jsme tady: v severních Čechách 21. století. 250 let od prvního cínového knoflíku.
Co se změnilo?
Zrychlili jsme výrobu, rozšířili paletu povrchových úprav a modernizovali jsme výrobky tak, aby splňovaly nejpřísnější normy v oblasti zdravotní nezávadnosti.
Jádro knoflíkářského řemesla ale zůstalo:
• Dodnes vyrábíme knoflíky z kvalitní mosazi a oceli.
• Dodnes každému z nich věnujeme čas, ručně ho kompletujeme a 3krát kontrolujeme, než ho pošleme do světa.
• Dodnes se naše knoflíky blýskají na parádních uniformách, kvalitních kabátech a stylových šatech.
Kdybyste drželi v jedné ruce knoflík z roku 1920 a ve druhé letošní, možná byste nepoznali stoletý rozdíl. My v TYSSE totiž víme, že krásný kovový knoflík se vyplatí vyrábět pořád stejně poctivě, jako by ho vyrobily generace knoflíkářů před námi.
